Akce

 

Svod psů

Zkoušky vloh

Barvářské zkoušky honičů

Memoriál Miloše Doubka - Zkoušky honičů

 

 

15.4.2006 - Svod psů

    OMS Blansko uspořádal v sobotu v Sudickém dvoře svod psů. Sešlo se plno loveckých psů, z nichž největší zastoupení měli jezevčíci a teriéři - zejména jagdteriéři. Z ohařů bylo nejvíce německých krátkosrstých ohařů. Potom několik bavorských barvářů, jeden hannoverský, alpský jezevčíkovitý brakýř, štýrský brakýř, slovenský kopov a samozřejmě jeden bernský honič. Ze slídičů tam byli křepeláci a labradoři.

    Nejdříve jsme museli projít veterinární kontrolou, která spočívala v prohlédnutí očkovacího průkazu. Potom jednatel zkontroloval zaplacení poplatku a členství v ČMMJ. V případě členství je poplatek nižší. Po nastoupení do řady nás přivítali troubením trubači. Někteří psi, hlavně jezevčíci si společně s nimi zavili. A jednatel z OMS zahájil svod. Psi byli rozděleni ke dvěma rozhodčím. K jednomu šli jezevčíci a teriéři, ke druhému ohaři, honiči, barváři a slídiči.

    Prohlídka psa rozhodčím byla důsledná zejména u skusu a počtu zubů. Konečně byla Caltě oficiálně změřena kohoutková výška.

 

Caltha Olaska - hodnocení

Rozhodčí Jiří Hlouch

 

Typ: typický                                Skus: nůžkový                            Barva oka: tmavá

Zbarvení: vícebarevný                  Kvalita srsti: standardní              Ucho: normální

Síla kostry: střední                       Povaha: klidná                           Čenich: normální

Chrup: úplný                               Výška: 52 cm

 

    Samozřejmě jsem se tam potkala s plno známými ze zaměstnání a  z naháněk. Jinak si myslím, že to tam Calthu naprosto nebavilo, nemohla být na volno a stát dlouho na jednom místě je pro ni dost náročné.

Za fotky děkuji kamarádce Mileně.

 

               

Nástup                                                Měření výšky                                    Počítání zubů

 

               

Psi kamarádů a Caltha                        Bor ze Staňků                                    Hax z Měnínského lesa

                                                          Alpský jezevčíkovitý brakýř               Border teriér

 

 

 

3.5.2006 - Zkoušky vloh

        Zkoušky se konaly u Velkých Opatovic na okraji okresu Blansko. Krajina je tam  úplně rozdílná od Blanska. Je tam rovina, lesů málo, sem tam remízky. Sraz byl na jedné chatě za Velkými Opatovicemi.

        Na nástupu psům zkontrolovali tetování. Veterinář prohlédl očkovací průkaz a u fen zkontroloval, jestli nehárají. Řadili se zvlášť ohaři, slídiči a zbytek Vylosovali jsme si čísla, podle kterých nás rozdělili do skupin. Já jsem si vytáhla číslo 13. Nejdříve mě toto číslo vůbec nenadchlo, ale bylo třináctého a předpokládala jsem, že skupiny budou po šesti a já půjdu ve 3. skupině, jako první. A to bych byla ráda, protože byl před námi až moc teplý den. Jenže jsem šla ve 2. skupině, jako 7., takže mě ta 13 opravdu nepotěšila.

        Auty jsme odjeli několik kilometrů na místo konání zkoušek. Ke slídění byla vybrána jetelina. Pole s obilím bylo ještě hodně málo vzrostlé. Jako první začal se slíděním border teriér. Měl to perfektně naučené a byl dáván za vzor. Pak pokračovalo 5 jezevčíků a poslední jsem šla já s Calthou. Při čekání Caltha uviděla, jak (asi 80 m od nás) odbíhá srnčí. Začala řvát svým krásným hlasem a já jsem ji musela dát povel daun a ještě přidržet, aby nerušila zkoušky. Na takové roviny s dalekým výhledem nejsme zvyklí. Postupem času si Caltha začala lehat do jeteliny, bylo jí moc teplo. Jenže po zkušenostech vím, že pak nechce dělat vůbec nic.

        Konečně jsme přišly na řadu. Pan rozhodčí mě dost překvapil svými otázkami ohledně zkušebního řádu. Samozřejmě jsem představu o známkování měla, ale přesné odpovědi jsem mu neřekla. Ani v tom zkušebním řádu nejsou. Otázka byla na známkování hlasitosti psa honiče. Nevím, jestli rozhodčí zkoušel i vůdce – muže, ale myslím, že ne. Calthu jsem poslala do míst, kde předtím byli vidět zajíci. Caltha to tam celé proběhla a hlásila, jenže zajíci už byli pryč. Přesunuli jsme se do jiných míst. Slídění jí vůbec nešlo (umí to i lépe, toto bylo to horší), chodila pomale, málo se vzdalovala. Rozhodčí nám práci přerušili, protože přijelo auto s občerstvením. Napili se lidé i psi a pokračovali jsme. Slídění bylo pro mě nekonečné, psa jsem musela pořád povzbuzovat. Na příkaz rozhodčího jsem vystřelila, Caltha vůbec nereagovala.

        Rozhodčí viděli odbíhat srnčí a zavolali na mě, ať psa chytnu a na stopu nasadím. Jenže Caltha mi v tu chvíli našla stopy na druhé straně, které sem tam hlásila, takže její přivolání mělo zpoždění. Za tu dobu jsem si vyslechla plno příkazů o chycení psa. Věděla jsem, že dokud si Caltha neověří, že tam ta zvěř není, tak nemá cenu ji volat, počkala jsem a pak ji zavolala. Na stopu jsem ji dovedla, v momentě po ní šla a hlásila už pořádně. O její návrat jsem se neobávala, ze srnčí stopy se vrací celkem rychle. Zapískala jsem a vracela se k rozhodčím. Caltha radostně přiběhla, předsedla a s vyplazeným jazykem čekala na odměnu. Ještě mi rozhodčí sdělil známky: hlasitost za 3 - mě (i ostatní ) dost překvapila, čekala jsem 4, no škoda. Tím pro nás první část zkoušek skončila.

        Další disciplínou byla stopa vůdce. To Caltha ovládá perfektně. Jeden rozhodčí psa držel a druhý rozhodčí šel se mnou a mou sestrou do úkrytu. V jetelu jsme vyšlapali takovou cestu, že to musel zvládnout asi každý pes. Po této disciplíně začalo hřmět a rychle se blížila bouřka. Museli se ještě vyzkoušet jezevčíci na hlasitost na jiných místech honitby. My jsme jeli už k chatě. Všechny skupiny byly hotové, jen na tu naši se čekalo. A nám v tu chvíli ještě chybělo vodění na řemeni. Tuto disciplínu jsme zvládly, Caltha se za mnou spíše únavou plazila.

        Za vydatného deště jsme čekali na výsledky. Slavnostně se zkoušky ukončily, byly  předány diplomy, tabulky se známkami a PP. Domů jsme dojeli po 18. hodině večer.

         Samozřejmě mě moc mrzelo, že jsem Calthu musela poslat na srnčí stopu. Celý její život jí to zakazuji a teď jsem ji na stopu měla nasadit. Jenže dohadovat se přímo na zkoušce nejde. Přístup jednoho rozhodčího se mi nelíbil a jednání se mnou bylo pro mě dost zvláštní.

 

Předmět

Známka

Koeficient

Počet bodů

Nos

4

10

40

Hlasitost

3

8

24

Poslušnost

3

4

12

Chování po výstřelu

4

3

12

Vodění na řemeni

4

4

16

Slídění

2

7

14

Stopa živé zvěře

4

7

28

Stopa vůdce

4

4

16

Celkem bodů

162

Výsledná klasifikace

II. cena

 

 

               

 

 

 

13.5.2006 - Barvářské zkoušky honičů

            Letos jsem se rozhodla s Calthou udělat BZH, nejdříve jsem chtěla jet na klubové zkoušky, ale bylo by to 300 km cesty. Když jsem zjistila, že se skoro ve stejném termínu konají zkoušky jen 40 km od domu, přihlásila jsem se na tyto zkoušky, které pořádal OMS Prostějov.

            V sobotu v 6:30 jsem s Calthou vyjela za kamarádem, přesedly jsme do jeho auta a jeli i s jeho psem do Žárovic. Oni se jeli jen podívat, trochu nás podpořit a poradit, protože mají více zkušeností. Sraz byl před lesní správou Žárovice v 8 hodin. Při čekání na organizátory jsem si všimla známého pána, ale nevěděla jsem odkud. Potom jsem uviděla, že v autě má nějakého ušatého psa a po lepším podívání jsem poznala bernského honiče. Dokonce ze stejné chovatelské stanice. Organizátoři nás nasměrovali na chatu Osina, kde se zkoušky konaly. Při příjezdu nás paní rozhodčí uvítala. Ono vidět na zkouškách 2 bernské honiče je docela vzácnost.

            Nastoupilo 11 psů, zkontrolovali se očkovací průkazy, rozhodčí odebrali průkazy původu a vůdci si vylosovali čísla. Vytáhla jsem si č. 8. První skupina začínala dosledem, druhá skupina odložením. Odložení byla disciplína, které jsem se nejvíc obávala. I když jsme to cvičily každý den, tak jsem nevěděla, co Caltha udělá mezi lidmi a v neznámém prostředí. Tuto disciplínu jsme šly úplně první, protože vůdce se sedmičkou vedl psy dva. Rozhodčí zůstali na cestě a vyslali mě odložit psa do porostu asi 20 m od cesty. Caltě jsem důrazně přikázala zůstaň a pomale odcházela. Vše jsem dělala stejně, jako když jsme cvičily sami, takže Caltha nebyla nějak zaskočena přítomností rozhodčích. Sice si po mém odchodu sedla, ale jinak se nehýbala. Rozhodčí pozoroval psa a já jsem se radši ani nehnula z místa, aby mne Caltha náhodou nezahlédla. Po 5 minutách jsem vystřelila, vlastně to bylo poprvé z brokovnice při odložení. Vždycky jsem střílela slepými náboji z revolveru. 10 minut uplynulo a já jsem si šla pro psa. Navzájem jsme se přivítaly a obě byly moc rády, že ta disciplína je za námi. Ještě se provedlo vyzkoušení z poslušnosti. Psa jsem vypustila na volno a přivolala. Caltha na povel reagovala ihned, ještě pořád byla ráda, že není nikde odložená.

            Pomale jsme se přesunuli k 1. skupině. Tam to trvalo déle, ale čas jsme strávili s ostatními vůdci povídáním o psech. Caltha po cestě několikrát navětřila zvěř a u auta rozhodčích mi ukázala, kde leželo prase na zemi. Konečně jsme se dostaly na řadu. Rozmotala jsem barvářský řemen a Calthu vyslala s povelem stopa. Caltha chodí pomalu, všechno poctivě očichává, někdy se i zastaví a pach intenzivně nasává, je taková důsledná. Došly jsme k ostružinám, Caltha se začala rozhlížet a do trnů se jí nechtělo. Ukázala mi cestu, ale zastavila se. Popoháněla jsem ji a společně jsme těch pár metrů ostružin  přeskákaly. Stopu pak sledovala dál, naštěstí toto zaváhání nemělo vliv na známku. Calthu jsem vypustila z řemene, aby prase našla už sama, ještě jsem viděla jak jistě běží. Postupně jsem se k ní blížila a myslela, že to prase ani nemá, sice se pořád zdržovala na stejném místě, ale já jsem prase neviděla. Prase bylo malé, schované za pařezem, takže nebylo vidět. Rozhodčí mi u dohledaného kusu předali úlomek, s poděkováním jsem ho přijala a strčila za klobouk. Na zpáteční cestě ještě rozhodčí ohodnotili vodění na řemeni. Všechny disciplíny byly za námi a my jsme se vrátili k chatě. Před vyhlášením jsme ještě vykládali s vůdci. Na nástupu rozhodčí oznámili konečné pořadí. Více výsledných bodů měli dva psi, kteří některé disciplíny šli na volno. Pak bylo pořadí podle věku. Caltha měla v té době 16 měsíců a myslela jsem, že jdu s ní dost brzo, ale ještě jeden pes byl mladší. Navzájem jsme si popřáli a rozjeli se domů.

            Za rady a pomoc děkuji hlavně svým kamarádům myslivcům a zároveň úspěšným vůdcům svých psů. Taky doma rodině, protože mi pomáhali s výcvikem.

           

 

Předmět

Známka

Koeficient

Počet bodů

Vodění na řemeni

4

1

4

Odložení na řemeni

4

3

12

Dohledávka černé zvěře na řemeni

4

30

120

Chování u střelené zvěře

4

10

40

Poslušnost

4

10

40

Celkem bodů

216

Výsledná klasifikace

I. cena

 

 

21.a 22. 10. 2006 Memoriál Miloše Doubka - Zkoušky honičů

 

            Na zkoušky honičů jsem se s Calthou připravovala vlastně už od doby, co jsem si ji pořídila. V jejím mladém věku jsme se zúčastnily několika naháněk. Přípravou byly zároveň i Barvářské zkoušky honičů, absolvované na jaře. Tehdy jsem s Calthou, když jí byl rok a čtvrt, měla potíže s odložením, ale od doby zkoušek, tuto disciplín pochopila. Odložení jsem dále cvičila a Caltha byla na mě vždy naštvaná, když jsem ji odkládala. Dále jsme si několikrát zkusily jít po stopě šlapané a kapané barvou. V této disciplíně jsem Caltě  věřila. Horší bylo chování u kusu, protože ne vždy jsem na konci měla něco jako prase. Nechávala jsem jí tam jen spárky. Až při výcviku s kamarádem tam vycpané prase leželo. Dalším výcvikem bylo střílení v různých situacích. Caltha ještě nemá střelbu tolik spojenou s lovem, ale přece jenom ji výstřel zajímal. Největší přípravu jsme věnovaly hlášení u obůrky. Navštívily jsme několik chovatelů divočáků. Prasata byly umístěny v různých podmínkách, takže jednou Calthu zajímaly všechny ostatní chovaná zvířata, pak zas kosti odhozené prasatům. Ale hlavně jsem viděla, že Calthu prase lákalo při pohybu. Rychle pochopila, že za plotem je bezpečno a nemá cenu hlásit na prase, které se ani nehne, protože se také cítí neohrožené. Také jsem u Calthy potřebovala zvednout fyzičku. Naštěstí jsem pracovně trávila plno času v lese, a tak jsem si ji brávala s sebou. Caltha dostala granule pro psy v zátěži a snad to vše dohromady pomohlo nahnat síly.

          Zkoušky honičů organizoval OMS Blansko, ve spolupráci s Basset klubem a Školní lesní podnik Křtiny. V sobotu ráno jsme se sjížděli na místo srazu, zároveň dojelo plno hostů – střelců na chystanou naháňku. Vůdci, rozhodčí a někteří zaměstnanci ŠLP šli jako honci. Vylosováním čísel jsme se rozdělili do dvou skupin. Já jsem si vytáhla č. 9 a šla jsem až druhou leč. V této skupině byli všichni přítomní honiči – velký hrubosrstý vendéský baset, basset hound a my. Pak tam byl border teriér, jagdteriér a dlouhosrstý jezevčík. Každý z vůdců měl k sobě přiděleného rozhodčího. Caltha ze začátku  nehledala moc daleko a vracela se mi ukazovat. Vyslala jsem ji do míst, kde honci narazili na prasata. Hlásila stopy, ale blíž k prasatům se nedostala. Potom jsem ji už neviděla, odběhla pryč po stopě. Na konci leče jsem ji musela zavolat, ale to už mě pravděpodobně dávno hledala. Výstřelů padlo několik, střelilo se sele a liška. Další prasata prý zůstala v leči, psi je nevyhnali. Naháňka a část zkoušek byla slavnostně ukončena  a střelci se rozjeli domů. Při nástupu rozhodčí vůdcům sdělili známky, Caltha obdržela 3 z nahánění a z hledání, 4 z hlasitosti, orientace a vytrvalosti.

            Pokračovali jsme v dalších disciplínách. Vůdci se psy se rozestavili na stanoviště a organizátoři s koronou nám imitovali naháňku. Většina vůdců šla se psem na volno, já ne. Kdyby něco kolem náhodou přeběhlo, Caltha by vystartovala. Po prvních výstřelech se otáčela, ale když zjistila, že se nic neděje, zůstala v klidu. Další disciplínou bylo odložení, Caltha už byla unavenější, a tak mi ležela úplně vzorově. Jak reagovala na výstřel nevím, raději jsem se nesnažila dívat. Jak jsem ji nechala ležet, tak jsem ji našla. Kdybych jí víc věřila, mohla být na volno. Následně jsme se přesunuly k dalším rozhodčím, kde se zkoušel klid po ráně a vodění na řemeni. Fenku jsem vypustila a po jejím vzdálení vystřelila. Po ráně jsem ji měla zavolat, Caltha reagovala trochu později, protože stopy byly přednější, ale radostně přiběhla. Dostaly jsme samé čtyřky. Sobotní zkouškový den skončil.

            V neděli jsme se všichni sešli na stejném místě. Čekali nás ještě 3 disciplíny. Začali jsme chováním u obůrky. Většině se tato disciplína dařila. Caltha už dobře věděla, že prase je uzavřeno v obůrce. Dokud jen zvěř větřila, tak byla do lovu stejně zapálená, jako jiní psi. U obůrky po přiběhnutí hlásila, pak ji to přestalo bavit a šla si obejít obůrku. Ještě si několikrát zahlásila, ale dlouho jí to nevydrželo a zas šla čichat a zkoumat u obůrky. Od rozhodčích jsme dostali známku 2, která nás odsunula do II. ceny. Byla jsem i za to moc ráda. Přesunuli jsme se ke stopám, podle nově vylosovaných čísel jsme šly druzí ve skupině. Ze začátku šla Caltha pomale, postupně nabírala na rychlosti a šla jistě. Šla přesně po stopě a já jsem si ji kontrolovala podle kapané barvy. U označeného stromu jsem ji vypustila, aby prase našla sama. Stejným směrem, jak pokračovala stopa, Caltha zahlédla odbíhajícího rozhodčího, který se zrovna schovával. Rozběhla se za ním a hlásila. Asi si myslela, že je to zvěř. Prase už bylo za ní, ale zrovna asi pod větrem, protože se najednou vrátila a ležící kus vyhledala. Pěkně si ho očichávala, ale ne tak dlouho, jak předepisuje zkušební řád a odběhla směrem k nám. Rozhodčí se zrovna pohnul, tak doběhla k němu. Už při výcviku na poslední stopě mi přišla prase oznámit, takže jsem to tak trochu čekala. Takže z chování u kusu jsme dostaly známku 3, za stopu jsme byly pochváleny a obdržely 4.

            Zkoušky byli pořádány na vhodném místě s výskytem černé zvěře. Podmínky pro psy byli vynikající a psi mohli předvést, co v nich je. Organizačně bylo vše výborně připraveno. Žádný pes nevypadl, bylo osm I. cen a čtyři II. ceny, kde skončily všechny tři ženy s honiči. Zkoušky vyhrál můj kamarád, který mi pomáhal cvičit stopy. Mu i všem dalším děkuji za pomoc. Hlavně také děkuji všem chovatelům divokých prasat, které jsem navštívila

 

                      

 

         

 

Předmět

Známka

Koeficient

Počet bodů

1. Nos

4

4

16

2. Hledání

3

4

12

3. Nahánění  b) divočák,vysoká

3

5

15

4. Hlasitost

4

4

16

5. Dosled černé a vysoké zvěře na uměle založené šlapané a současně pobarvené stopě    a) vodič

4

5

20

6. Ochota k práci na černou zvěř

2

5

10

7. Poslušnost

4

2

8

8. Chování po výstřelu

4

2

8

9. Chování u střelené zvěře

3

3

9

10. Chování na stanovišti

a) na řemeni

4

 2

 8

11. Vytrvalost

4

3

12

12. Orientace

4

4

16

13. Vodění na řemeni

4

2

8

14. Odložení a) na řemeni

4

2

8

Celkem bodů

 

166

Výsledná klasifikace

 

II. cena